Zníš

Třeba si někdy jen myslíme, že něco neumíme, ale druzí to vidí jinak.
Zníš
Přes plaňkový plot prosvítá slunce a na zem maluje černobílé klapky klavíru. Začínám hrát. I když to vůbec neumím. A vzduch kolem je plný hudby. Ne, nezdá se mi to, protože z domů v okolí najednou začínají vybíhat sousedé a taky tu krásnou melodii slyší. Hledají, odkud přichází. A už mě vidí, jdou za mnou, někteří i běží, a jak se blíží čím dál víc a hraní neustává, začínají tančit.