Zníš

20.06.2020

Třeba si někdy jen myslíme, že něco neumíme, ale druzí to vidí jinak.


Zníš

Přes plaňkový plot                                                                                                                                                        prosvítá slunce                                                                                                                                                                            a na zem maluje černobílé klapky klavíru.                                                                                                              Začínám hrát.                                                                                                                                                                              I když to vůbec neumím.                                                                                                                                                          A vzduch kolem je plný hudby.                                                                                                                                            Ne, nezdá se mi to,                                                                                                                                                                protože z domů v okolí najednou                                                                                                                              začínají vybíhat sousedé                                                                                                                                                          a taky tu krásnou melodii slyší.                                                                                                                                          Hledají, odkud přichází.                                                                                                                                                            A už mě vidí,                                                                                                                                                                            jdou za mnou,                                                                                                                                                                          někteří i běží,                                                                                                                                                                          a jak se blíží čím dál víc a hraní neustává,                                                                                                             začínají tančit.

Share
© 2019 Eva píše na konci dne. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky