Svítá

01.10.2020

Snažím se vážit si všech maličkostí v životě, které zdánlivě mohou vypadat jako samozřejmost. Hlavně skvělé rodiny...

Text vznikl na základní melodii krásné balady "Memory" z muzikálu "Kočky" pana Andrewa Lloyda Webbera a zamýšlela jsem ho pro Moniku Absolonovou...


Svítá

Svítá, nad městem zvolna svítá,                                                                                                                                          šťastná nový den vítám,                                                                                                                                                        lásku na dosah mám.                                                                                                                                                                       Štěbetání                                                                                                                                                                                  dvou krásných dětských hlasů mi dals´.                                                                                                                            Tvoji sílu přijímám.

Svíráš, mou dlaň ve svojí svíráš,                                                                                                                                                     v srdci nám roste víra,                                                                                                                                                              spolu unesem´ kříž.                                                                                                                                                                  Vrásek víc mám,                                                                                                                                                                    vděčná, od smíchu, zdobí mi tvář.                                                                                                                                        S každou další                                                                                                                                                                                    jsme si blíž.

Ve hře jménem Život našla jsem svou roli,                                                                                                                               jsem hráč a tak hraju, což sem tam i bolí.                                                                                                                              Kazím, padám, bořím, jindy létám, stavím.                                                                                                                                    Jen své blízké pádům nikdy nevystavím. 

Dýcháš, vedle mě zlehka dýcháš,                                                                                                                                                    slzy z očí si stírám,                                                                                                                                                                    dnes ještě zůstat smím.                                                                                                                                                                    Přijdou chvíle,                                                                                                                                                                            vím, těžké, hořké, kdy budem´ si dál.                                                                                                                                            Nemám strach, mám zázemí.

Souzním, v citech, v myšlenkách souzním,                                                                                                                                v chladných ránech se schoulíš                                                                                                                                                      do mého náručí.                                                                                                                                                                        Hřeje, chrání,                                                                                                                                                                                  tiší zlou bolest, když kráčím ti vstříc.                                                                                                                                Známé vřelé objetí :)

Ve hře jménem Život našla jsem svou roli,                                                                                                                               jsem hráč a tak hraju, což sem tam i bolí.                                                                                                                          Kazím, padám, bořím, jindy létám, stavím.                                                                                                                                Jen své blízké pádům nikdy nevystavím.

Share
© 2019 Eva píše na konci dne. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky