Svítá

Snažím se vážit si všech maličkostí v životě, které zdánlivě mohou vypadat jako samozřejmost. Hlavně skvělé rodiny...
Text vznikl na základní melodii krásné balady "Memory" z muzikálu "Kočky" pana Andrewa Lloyda Webbera a zamýšlela jsem ho pro Moniku Absolonovou...
Svítá
Svítá, nad městem zvolna svítá, šťastná nový den vítám, lásku na dosah mám. Štěbetání dvou krásných dětských hlasů mi dals´. Tvoji sílu přijímám.
Svíráš, mou dlaň ve svojí svíráš, v srdci nám roste víra, spolu unesem´ kříž. Vrásek víc mám, vděčná, od smíchu, zdobí mi tvář. S každou další jsme si blíž.
Ve hře jménem Život našla jsem svou roli, jsem hráč a tak hraju, což sem tam i bolí. Kazím, padám, bořím, jindy létám, stavím. Jen své blízké pádům nikdy nevystavím.
Dýcháš, vedle mě zlehka dýcháš, slzy z očí si stírám, dnes ještě zůstat smím. Přijdou chvíle, vím, těžké, hořké, kdy budem´ si dál. Nemám strach, mám zázemí.
Souzním, v citech, v myšlenkách souzním, v chladných ránech se schoulíš do mého náručí. Hřeje, chrání, tiší zlou bolest, když kráčím ti vstříc. Známé vřelé objetí :)
Ve hře jménem Život našla jsem svou roli, jsem hráč a tak hraju, což sem tam i bolí. Kazím, padám, bořím, jindy létám, stavím. Jen své blízké pádům nikdy nevystavím.