Něco pro děti - projekt Slunce/ Vesmír

V naší školce, v rámci projektových dnů, jsme dostaly na starost "Den Slunce". Daly jsme hlavy dohromady - nápady se jen sypaly, námětů bylo nepočítaně, a tak za chvíli byla na stole spousta úkolů, do kterých jsme "schovaly" hromady zajímavých informací pro vědění chtivé tří až šestileté dušičky.
Zadání jsme pojaly poeticky :-) - jak jinak. Výsledek posuďte sami.
· Postav raketu (stavba z molitanových kostek)
Jak se dostat do vesmíru? Jednoduše raketou. Chytré děti jako jste vy, ty to jistě nespletou.
Když dáš velkou kostku k malé, za chvíli je hotovo. Sedět v ní musíte všichni, nenechte tu nikoho!
---
Velké děti odstartují počítáním do deseti, malé hezkou písničkou - stačí krátkou, kratičkou.
· Souhvězdí (skládání z víček pet
lahví podle předlohy)
To je krásně ve vesmíru, hvězdiček i velkých hvězd. Jeden by tu klidně zůstal - třeba sto světelných let. Planety a hvězdokupy, černé díry, komety, mávají nám do okének, hlavy by nám popletly. ~ Přiznám se, mně už se stýská, po trávě, vodě, sluníčku, mámě, tátovi i školce, které nosím v srdíčku. ~ Připoutej se, chytni volant, domov volá: "Zpět, děti!" správný směr nám napovědí rozzářená souhvězdí. ---
Abyste se dokázaly vrátit, musíte se správně zorientovat. Cestu vám ukazují v oknech naší rakety - obručích tato souhvězdí. Dokážete je podle předlohy poskládat?
· Stínohra (puzzle - poskládej k sobě jak patří předmět a jeho stín)
Slunce je malíř - kreslí stíny, po zdech, do trávy, vlhké hlíny. Štětce, ty s sebou nenosí, - paprsky máčí do rosy. Barvami šetří, neplýtvá, stačí mu černá a šedivá. Vykoukne zpoza bílých mraků, pošimrá nosy holčiček i kluků - a už jim stíny maluje. Slunce, to všemu kraluje. --- Velké děti obkreslí stíny zvířátek, které sluníčko "maluje" na rozložený papír, a malé děti najdou dvojice "předmět-stín".
- Počasí (puzzle)
Hej, mráčku, ty tam na obloze, pověz mi, co jsi vlastně zač? Včeras´ tu nebyl, nebe bylo modré a dnes sluníčku halíš tvář. A s tebou přišel bráška vítr, cuchá mi vlasy, nezbedník. A už se kapky deště dolů spouští, prstíky klepou na deštník.
Mráček: To slunce stvořilo mě samo, vypilo louže, potoky, moře, jezera, oceány, i vodu z říční zátoky. A když mi naplnilo bříško, jak jen to šlo, až po okraj. Začal jsem pršet, žádná věda. Tak to jde stále - dál a dál.
· Vesmírná chůze (chůze vyznačenou trasou ve velkých pánských gumácích)
Jak, prosím, chodí, slunečníci? Po nohách nebo po rukou? Skáčou snad, běží, kutálí se? Nebo si zkrátka jen tak jdou? Vsadím se, že se lehce vznáší, plují si čerstvým povětřím. Pohyb je proto velmi baví. Že tebe ne? To nevěřím! Taky to honem rychle zkus, utíkej, skákej, i Alzák kotoul metá. Připrav se! Teď! Poklusem klus! Na konci cesty krásný diplom čeká.
- Sluneční řeč
Zvedni hlavu, už k nám letí. V letadle či na koštěti? Ani jedno, samá voda, v talíři je jako doma. V Čechách se chtěl zastavit, tak ho pojďme pozdravit.
Co to říká, co to mluví? Nikdo mu tu nerozumí. Zkouším slova jeho řečí, div se z toho nerozbrečím. Jazyk se mi celý plete, už ho nikdo nerozplete. ~ Hele, nápad - už to mám! Zvesela mu zazpívám. Každý ví, že tak to je - hudba všechny spojuje.
Zazpívej písničku "Holka modrooká" jen se samohláskou a, e, i, o nebo u.
- Roční období (přiřazování obrázků k ročním obdobím - "plavky-léto")
Na jaře slunce hezky hřeje, sněhulák už má namále. Všechno se na nás krásně směje, už si chystáme sandále.
V létě je horko, slunce pálí, volá nás les i koupání. Prázdniny už jsou v plném proudu, čeká nás zmrzlin mlsání.
Podzim se zbarví jako duha, příroda opět čaruje. Sbíráme houby, volá školka, slunce se tiše vzdaluje.
Zima se hlásí o svou vládu, zas máme bundy, čepice. Na zem se snáší lehké vločky sněhu, bílé jsou střechy, silnice.