Na vodě

Jsou dny, třeba jako 8. ledna, kdy se mi zasteskne po létě, horku, koupání :)

Na vodě                                                                                                                                                      

Mám víčka přivřená a nedočkavě přivolávám snění.                                                                                                          Napjatá čekám na břehu,                                                                                                                                                        až fantazie změní zas touhu ve skutečnost,                                                                                                                              v uvolnění.                                                                                                                                                                                                                                                                                   ...                                                                                                                                                                       
                                                                                                                                                                                                    Voda mi stéká po kůži a jemně hladí kousky poddajného těla.                                                                                    Zvolna se chladná dostává až tam, kde jsem ji dávno cítit chtěla.                                                                              Vnikat ji nechám, ostýchavě, do tajných jamek, očím skrytých prohlubní.                                                                    S rostoucí silou přestávám se bránit, už věky věků té hře rozumí.                                                      
                                                                                                                                                                                                    Vítr mi vletěl do vlasů, jen bříšky prstů cuchá uvolněný pramen,                                                                                chvilku se zdrží u mých rtů a dychtivě se dotkne nahých ramen.                                                                                Závidí vodě její kořist, co ukradla si sama, drzá, bez ptaní.                                                                                          Dere se žíznivě na její místo, kdopak mu, schválně, kdopak zabrání...?!                                           
                                                                                                                                                                                                    Slunce mě hřeje do tváře a zpoza mraků něžně rozpaluje dál                                                                                uhlíky, co tu rozfoukané, bratříček vítr na dně zanechal.                                                                                              Zas prosím vodu, aby přišla a uhasila nový, prudký žár.                                                                                                Ne, nechci vodu, jiného si žádám, tvých znalých rukou požehnaný pár.                                           
                                                                                                                                                                                                     ...
                                                                                                                                                                                                    Mám víčka přivřená a nedočkavě přivolávám snění.                                                                                                          Napjatá čekám na břehu,                                                                                                                                                        až fantazie změní zas touhu ve skutečnost,                                                                                                                          v uvolnění.