Maskovaná

16.03.2019

Čas od času si na tvář nasazuje masku každý z nás. Čím méně je takových chvilek, tím líp, tím je život jednodušší, šťastnější a vyrovnanější. Ale na to přicházíme až s přibývajícím věkem; a někteří tohoto poznání nedosáhnou nikdy.                                                                                                                                                                                                      Dnešní doba "maškarním" nahrává hodně - ovlivňují nás sociální sítě, reklama... Myslíme si, že to ničemu neškodí, dokonce, že je to správně. Ale když člověk nosí masku moc dlouho, přiroste mu ke tváři...


Maskovaná                                                                                                                

Přijde Ti hloupé věřit na zázraky,                                                                                                                                          už nejsi dítě, sílu máš jak lev.                                                                                                                                                A přitom stavíš hrady z písku                                                                                                                                                a stínáš papírové draky                                                                                                                                                            a po nocích Tě ve snech leká svět.
                                                                                                                                                                                                      Když nevíš, která cesta je ta pravá,                                                                                                                                        s důvěrou trháš lístky okvětní.                                                                                                                                                A pošetile vyhýbáš se                                                                                                                                                              na chodnících nastraženým čarám                                                                                                                                        a v kapse muchláš rozpis dobrých, špatných dní.
                                                                                                                                                                                                      Proč nosíš masku na své tváři                                                                                                                                                  - z lepenky vykrojená ústa smíchu, uvnitř pláč.                                                                                                      Myšlenky víří v nenadálém tichu.                                                                                                                                            Neboj, můj milý, vždyť já tu držím stráž.
                                                                                                                                                                                                      Tak ruku, které by ses chytil, hledals´,                                                                                                                                  ve světě plném vlků ztracený.                                                                                                                                                Sám v sobě bloudil,                                                                                                                                                                  tvář v zrcadle dní neznal.                                                                                                                                                        Tak uvěř, že sám sebou zase můžeš být.
                                                                                                                                                                                                      Proč nosíš masku na své tváři                                                                                                                                                  - z lepenky vykrojená ústa smíchu, uvnitř pláč.                                                                                                      Myšlenky víří v nenadálém tichu.                                                                                                                                            Neboj, můj milý, vždyť já tu držím stráž.

Share
© 2019 Eva píše na konci dne. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky