Maskovaná

Čas od času si na tvář nasazuje masku každý z nás. Čím méně je
takových chvilek, tím líp, tím je život jednodušší, šťastnější a
vyrovnanější. Ale na to přicházíme až s přibývajícím věkem; a někteří
tohoto poznání nedosáhnou nikdy. Dnešní doba "maškarním"
nahrává hodně - ovlivňují nás sociální sítě, reklama... Myslíme si, že
to ničemu neškodí, dokonce, že je to správně. Ale když člověk nosí
masku moc dlouho, přiroste mu ke tváři...
Maskovaná
Přijde Ti hloupé věřit na zázraky, už nejsi dítě, sílu máš jak lev. A přitom stavíš hrady z písku a stínáš papírové draky a po nocích Tě ve snech leká svět.
Když nevíš, která cesta je ta pravá, s důvěrou trháš lístky okvětní. A pošetile vyhýbáš se na chodnících nastraženým čarám a v kapse muchláš rozpis dobrých, špatných dní.
Proč nosíš masku na své tváři - z lepenky vykrojená ústa smíchu, uvnitř pláč. Myšlenky víří v nenadálém tichu. Neboj, můj milý, vždyť já tu držím stráž.
Tak ruku, které by ses chytil, hledals´, ve světě plném vlků ztracený. Sám v sobě bloudil, tvář v zrcadle dní neznal. Tak uvěř, že sám sebou zase můžeš být.
Proč nosíš masku na své tváři - z lepenky vykrojená ústa smíchu, uvnitř pláč. Myšlenky víří v nenadálém tichu. Neboj, můj milý, vždyť já tu držím stráž.