Ta zrádná místa v životě, a sám víš, že jich není málo,                                                                                                        jsou tak vzdálená nahotě, zakrytá taftem, krajkou vyšívanou.                                                                                           Mlha, tma, špatné počasí, hraje jim do cinknutých karet.                                                                                                      Mají jen čestné úmysly - do tváře víc si stáhnou fešný baret.                                                                                                                                                                                                                                                                        Za slunečného bezvětří, ne delšího než život jepic,                                                                                         sotvakdo loďku obrací, stěží si všímá v dálce bílých čepic.                                                                                            Ta zrádná místa v životě pilníčkem zas si zuby brousí.                                                                                                      Těší se, ne, ne, neděkuj, z rukávu vytřást bídu, navrch s nouzí.

Tak zrádná místa v životě přidají plyn a rychlost zvýší;                                                                                              vzápětí dupnou na brzdu a tváří se, že ničím neublíží.                                                                                           Nechají loďku, ať si dál po vlnách klouže, kolébá se.                                                                                                    Jsou zvyklá nikam nespěchat, už brzy odhalí se v celé kráse.

Ztrácí se cesta za štěstím, za láskou, vírou, sebou samým.                                                                                            S nadějí maják vyhlížíš, o pomoc řve ret solí popraskaný.                                                                                      Dokola černá hladina, po těle chlad a dech se úží                                                                                                        a nikde žádný hrdina, co šel by na trh místo tebe s kůží.

...

Možná jsi ty tím člověkem chránícím ve dne, v noci druhé,                                                                                         co pevně stojí na břehu a jasným světlem směr všem ukazuje.                                                                                    S jistotou vedeš k pevnině, víš, jak se šťastně vyhnout skalám.                                                                                       Nasloucháš tiše příběhům, na háčku necháš viset soudcův talár.

Vivere militare est - co má být? Tohle znáš už dávno.                                                                                          A tak si vyber jednu z cest, narovnej záda a z bot vytři bláto.                                                                               Promni si oči znavené, na nic tu nikdy nejsme sami,                                                                                            svět patří odpradávna těm, co dopředu se z něho nepo...kálí.