Důvěřivá

16.03.2019

Dnešní doba přeje víc ženám, než mužům - často to jde až za hranice zdravého rozumu. Obě strany tak někdy nevědí, kým chtějí být, kým jsou. Mimo jiné pánům ubírá sílu, ale zárověň jim jedním dechem říká, že být občas v nesnázích a přiznat je není chlapské.


Důvěřivá
                                                                                                                                                                                                            Je cosi shnilého v dánském státě                                                                                                                                                  - nemytá duše v čistém kabátě.                                                                                                                                                  Ty raději volíš, dle diktátu doby,                                                                                                                                              svůj umělý sníh a falešný soby.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Já chtěla být princezna s korunkou na hlavě,                                                                                                                              na bílém obláčku světem si plout.                                                                                                                                                   A jsem mamka ztrápená, dívám se káravě,                                                                                                                                  jak roste Ti dlouhý nos těch, co si lžou.
                                                                                                                                                                                                      Uvěřím zase, znova a znova,                                                                                                                                                  uvěřím Tobě, mocná jsou slova.                                                                                                                                      Klamavá víra, že lidi se mění,                                                                                                                                                        s bolavou hlavou přijde probuzení.
                                                                                                                                                                                                            Já chtěla být princezna s korunkou na hlavě,                                                                                                                              na bílém obláčku světem si plout.                                                                                                                                                   A jsem mamka ztrápená, dívám se káravě,                                                                                                                                jak roste Ti dlouhý nos těch, co si lžou.


Share
© 2019 Eva píše na konci dne. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky